[Lyric] Kosovo (Dti mezi reprkama)

Hranice jsou už zavřený a jícny pušek hladoví
Albánka sama v přízemí se schovává před vojáky
Pod betonovým schodištěm a ztrouchnivělým trámovím
Odvrací hlavu od křoví kde často číhaj přízraky
A vlhký šedý pondělí jí smáčí vlasy ostošest
Když přemýšlí o nevinných co nezůstali nevinní
A její tvář je průsvitná jak starý bílý palimpsest
A v noci po ní volají zlí poltergeisti ze skříní
Teď její dům je cizí hrad a její tělo cizí chrám
Když zavře oči / zdá se jí že země kolem ní je jiná
A svědomí ji polyká jak černá tlama dokořán
Jak velkej pták co v hlavě hnízdí / každou noc se připomíná
Jiný děti z jinejch států učí se střílet ze stejnejch pušek
Na stejnejch hrobech potom leží stejně popravený u zdi
Občas jim chybí druhá půlka / druhá půlka stejný duše
Která chytí je za ruku / chytí / chytí a nepustí
Hranice jsou už zavřený a vojáci se řítí vpřed
A nejdřív místo do lidí střílejí do osobních tygrů
A dobrý zprávy nepřichází / kdy nějaká přišla naposled
Snadný je najít nový cíle / krvavý nebe slaví výhru
Albánka opustí svou skrýš a zbyde po ní jenom stín
Jako když hodíš sníh do vody a on v ní zmizí jak zlý slova
Lidi jsou ve všech zemích stejný / vyrostli ze stejnejch plín
To jenom některý z nich mají ještě furt za co bojovat
„sedmdesát jedna lidí vařených v mrazícím boxu
Cesta za životem končící v paradoxu
Srdce chce brečet, mozek se stydí
Nejen pro těch sedmdesát jedna lidí“