[Lyric] Mezitím v podhradí Z Tkadlečka jedna lichnovská (Lichoar)

Recitative:
Tkadleček: Ach na tě, ukrutný a vrúcí shladiteli všech zemí, škodlivý škuodce všeho světa, smělý mordéři všech dobrých lidí! Aj, ty Neščestie, aj, buď proklato vším stvořením! Jáť sem ten jejie byl věrný a pilný služebník a věrný stráže jejie cti a hotový beze všie lenosti slúha. Tys’ mě odlúčilo od nie, tys’ to, zlé Neščestie, zjednalo, zlé a hanebné Neščestie, ještos’ ze mne viece nežli vdovce, viece nežli sirotka, viece nežli ztracence učinilo. Kterak jest méj zmilitké, méj převýborné, ana ješče jest živa, ana ješče jest zdráva, ana ješče v najvětšie kratochvíli, ač ne mně, ale jinému? Hanebné Neščestie, poněvadž pravíš, žes’ moci veliké, pověz mi, odkudž, co jsi, kde jsi na světě anebo kdes’ se vzalo. I kak jest to, Neščestie, žes’ k tomu biednému úřadu vysazeno? Nedarmoť jest přezdieno Neščestie, totížto Nečasie. Ty jsi jako jestřáb a jako krahujec a jako titížto ptáci. Ty jsi jako vlk a jako rys, jako nedvěd; k lidské škodě bez hanby vše činíš, což činíš. Ty si horší nežli kat a ty si falešnějšie nežli črt, ty si pak nelítostivější nežli který zúfalec, a tys’ snad jedno přivyklo tomu a jiného nemáš za utěšenie, jedno se smieti, když na tě kto pláče, když na tě kto úpie, když na tě kto lká a křičí. Tebe, Neščestie, měl bych na tě křičeti hrdlem hlasitým, léhaje a vstávaje, o tobě zvláštnie piesně mrzuté a nelibé skládati i je všady prozpěvovati!

Voice:
Aj počkaj, počkaj, šelma jakási
Co sem se nastál u oken vašich
Co sem se nastál u vašich dveří
Nešlas má milá, nešla otevřít
Nastál se, nastál, na tě navolal
Tebe, děvečko, licho miloval

Recitative:
Tkadleček: Ba, škaředé Neščestie, divíš se tomu, proč se tebe nebojím. K tomu slyš! Jáť sem člověk, stvořenie božie, a ty jsi kakás’ obluda. Hen ten!

Lichočar: Ej, Tkadlečku, jistě a zajisté jest nám tebe směšno, protože tak dětinsky s námi mluvíš. Bychom my od počátka prvnieho člověka, jenž z hlíny byl slepen, až do sie chvíle nebyli svú moc ukázali, však by již jeden druhého jedl, neboť by se žádný druhého nebyl bál, nebť by žádný o pokoře a o nízkém stavě nebyl věděl, aniž by byl uměl seznati, co dobrého a co zlého...

Voice:
Licho miloval, sobě namlúval
Já sem se na vás pod oknem díval
Pod oknem díval u vašich dveří
Nech žáden synek pannám nevěří
Pannám nevěří
Recitative:
Tkadleček: Neščestie, pomni, žes’ pravilo, žes’ bylo od počátka světa a že ješče do skonánie světa býti máš. Zdas’ mě tiem chtělo uhroziti, bych se proto tebe lekal a bál? Na něj!

Lichočar: I ty Tkadlečku. Bychom až do sie chvíle nebyli svú moc ukázali, všichni by byli chtěli pány býti. Ryby všecky rozličného a dávného přirozenie, tyť by byly již nestatčily, všechna zvěř, malá lesná i veliká, divoká i nedivoká, tať by již byla zahynula, ptačstvo, toť by bylo již sešlo. Všichni lidé by byli chtěli pansky a bez řádu sobě k vuoli a k libosti bydliti a živi býti. Vešken svět takýmž během a takýmž nepořádem byl by již úzek pro lidské zpupnosti, pro lidské hrdosti, úzek, krátek a neprostran...